JAK ZVOLIT SPRÁVNÝ PITNÝ REŽIM ?

1. 5. 2023

pitný režim 

Lidské tělo je z 65-75 % tvořeno vodou. Náš pitný režim tak hraje velmi zásadní roli ve správné fungování našeho organismu. Vzhledem k tomu, že nároky našeho těla v letním období jsou zvýšené, je téma správného pitného režimu v tomto ročním období o to zásadnější.

Jaké je tedy optimální množství vody pro člověka ?

Denně naše tělo vyloučí okolo 2,5 l vody močí, stolicí, dýcháním a kůží, a proto musí být tato ztráta kompenzována. Třetina litru vzniká metabolismem, část vody získáme v potravě (asi 900 ml) a zbytek, tedy okolo 1,5 l bychom měli tělu vrátit ve formě tekutin.

Ač existují různá obecná doporučení k pitnému režimu by se vždy mělo přistupovat individuálně, neboť je ovlivněn řadou vnějších a vnitřních faktorů – tělesná hmotnost, věk a pohlaví, složení a množství stravy, tělesná aktivita, teplota a vlhkost prostředí včetně proudění vzduchu, stupni adaptace na podmínky prostředí, charakter vykonávané činnosti, druh oblečení, teplota těla, aktuální zdravotní stav, aktuální zavodnění organismu atd. Každý člověk má svou optimální potřebu a ta se v čase mění.

Nápovědou pro optimální příjem tekutin nám mohou být pocity našeho vlastního těla. Sucho v ústech, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, tlak v okolí žaludku, suchost pokožky, únava, bolest hlavy jsou náznaky nedostatku tekutin. Co se týče pocitu žízně, nejde o časné varování, ale o upozornění na ztrátu tekutin na úrovni 1-2 % tělesné váhy. Naopak nadbytek vody v organismus nám tělo dává vědět častým močením, klidovým pocením za normálních teplot, vlhkými končetinami.

Jak dehydratace, tedy nedostatek vody v těle, tak hyperhydratace, tedy její extrémní nadbytek, může vést k závažným zdravotním potížím. První z příznaků objevujících se u stavu akutní mírné dehydratace je bolest hlavy, únava a s tím související pokles duševní i fyzické výkonnosti. Tento fakt je dán zvýšenou citlivostí buněk v mozku na nedostatek vody. Při ztrátě tekutin okolo 2 % hmotnosti člověka nastupuje pocit žízně a ztráta výkonu se pohybuje okolo 20 %. Pokud by se stav dehydratace prohloubil na 5 a více procent, dochází ke snížení odolnosti vůči psychické a fyzické zátěži a výsledkem může být selhání oběhu a šokový stav.

Závažné chronické následky může představovat mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin. Nebezpečí spočívá v tom, že mnohdy tento stav neregistrujeme. Rizikovou skupinou v tomto ohledu jsou především starší lidé, kteří mají oslabený pocit žízně (hypodipsii) a navíc se často obávají, že by vzhledem k omezené hybnosti měli problém s častým chozením na toaletu a se strachem, že nestihnou vůbec na toaletu dojít. Příznaky v tomto případě přicházejí pozvolna. Objevuje se únava, poté bolesti hlavy a kloubů či zácpa a postupně může dojít k poruchám funkce ledvin a jiných orgánů. Následkem chronické dehydratace tak může být jak vznik nových onemocnění, tak zhoršení aktuálních chorobných stavů – zácpy, námahového astmatu, diabetu, infekcí močových cest, hypertenze, žilní trombózy, kardiovaskulárních onemocnění a dalších.

Na druhou stranu ani stálý nadbytek tekutin není pro naše tělo vhodný vzhledem k vyššímu zatížení ledvin a srdce. Ruku v ruce s nasazením mnohých lidí pro zdravý životní styl, při kterém je velmi správně kladen důraz na pravidelný pitný režim, se také častěji objevuje vznik psychické závislosti na vodě s projevy zvýšeného pocit žízně (polydipsie). Nebezpečí spočívá nejen ve velkém zatížení našich orgánu, ale při vypití velkého objemu vody v krátkém čase, tedy např. několik hodin po sobě více než 1 l/h hrozí reálně akutní stav - „otrava vodou“. Projevuje se poruchami vědomí, zvracením, vzestupem krevního tlaku, rizikem vzniku edému mozku a v konečném důsledku může být fatální. Nicméně polydipsie může být i příznakem některých onemocnění – diabetes insipidus, diabetes mellitus, proto je nutné tento příznak nezanedbávat a kontaktovat svého lékaře.

Existují onemocnění, při kterých je úprava pitného režimu zásadní. Při zvracení, průjmu, horečnatých onemocněních a diabetu je potřeba zvýšit příjem tekutin, stejně tak v horkém letním období. Naopak by měl být regulován pitný režim při snížené funkci ledvin a městnavém srdečním selhání. Vody s nízkým obsahem sodíku jsou vhodné u chorob se sodíkovou dietou (městnané srdeční selhání, hypertenze, postižení ledvin se zadržováním sodíku, dekompenzovanou cirhózou), ale také u zánětů ledvin, diabetu a hyperurikémie (stav zvýšené hladina kyseliny močové v krvi). V případě hypertenze a otoků nejsou vhodné vody s obsahem sodných kationů (Vincentka) a při ledvinovém selhání vody s vysokým obsahem hořečnatých kationů (Šaratice, Zaječická). Pacienti s onemocněním štítné žlázy by měli konzultovat s lékařem pití Vincentky pro vysoký obsah jódu.

Jaký nápoj je vhodný pro pití?

Nejvhodnějším a nejzdravějším nápojem je čistá voda. Ke stálému pití se hodí pitná voda (z kohoutku či studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní vody bez oxidu uhličitého.

K vhodným nápojům patří i vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy (bez přidaného cukru), neslazené, a ne příliš silné čaje nebo nápoje z praženého obilí.

O něco méně vhodné jsou pak minerální vody středně mineralizované (Magnesia, Ondrášovka, Korunní, Mattoni, Vratislavická kyselka) a silně mineralizované (Vincentka, Zaječická, Šaratica apod.). Ty jsou častěji vyhledávány pro svoje chuťové vlastnosti, ale nejsou vhodné jako základ pitného režimu. Jako podpůrné léčivé vody jsou užívány pod lékařským dohledem a jejich množství by nemělo přesáhnout 0,5 l denně, neboť zvyšují riziko vysokého krevního tlaku, ledvinových a močových kamenů a dalších. Do této kategorie patří i vody sycené oxidem uhličitým. I přes jejich oblibu zdravotní nevýhody převažují nad výhodami. Právě přítomnost oxidu uhličitého, která způsobuje posun pH ke kyselému, tak může vyvolávat žaludeční a trávicí potíže a zvyšovat dýchací a tepovou frekvenci. I tyto vody by tak měly být konzumovány výjimečně a v omezeném množství.

K nevhodným nápojům patří limonády, kolové nápoje, ochucené a slazené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod. Důvodem je např. cukr, oxid uhličitý a další organické kyseliny a kyselina fosforečná. Cukr zvyšuje pocit žízně, dodává „prázdné kalorie“ a sacharóza ve vyšším množství může také přispívat ke vzniku osteoporózy. Oxid uhličitý spolu s organickými kyselinami poškozuje mimo jiné zubní sklovinu. Kyselina fosforečná pravděpodobně zvyšuje potenciální riziko osteoporózy. Kolové nápoje také obsahují kofein, což je diureticky působící látka, tedy látka, které vede k odvodnění. Káva, mléko, kakao a alkohol by se do denního množství tekutin počítat neměly. Káva zejména proto, že obsahuje diureticky působící kofein, alkoholické nápoje jsou velmi kalorické a také mohou způsobovat dehydrataci.

Pitný režim je pro správné fungování našeho těla nezbytný a na to bychom neměli zapomínat, ale vždy bychom k němu měli přistupovat racionálně. Pokud máme pocit, že nám naše tělo dává najevo, že něco není v pořádku, je vhodné toto zkonzultovat s odborníkem.

PharmDr. Eliška Vencovská

 

Zdroj:
1) Jeligová, H et Kožíšek, F. Pitný režim: proč, kolik a co vlastně pít? Interní Med. 2010; 12(7-8): 388-389
2) Potužák, M. Minerální vody ve výživě a terapii. Prakt. Lékáren. 2011; 7(5): 242-244
3) Clark, N. Sportovní výživa. Praha: Grada. 2009;352 s.
4) Chval, J. „Intoxikace vodou“ u psychiatrických pacientů. Psychiatr. pro Praxi, 2007; 2: 94-96
5) http://s3.svet-zdravi.cz/ums/lo75p_istock000016742575small.jpg